Láska bolest přináší - 2. Úplně mimo

2. Úplně mimo

Po zbytek dne se chovala prazvláštně. Všimla si toho dokonce i profesorka McGonagallová v hodině přeměňování, kdy opakovali základní kouzla z pátého ročníku a ona úplně vyhořela. Po vyučování strávila několik hodin ve svém pokoji, když byl čas večeře, sešla dolů do společenské místnosti. Harry s Ronem už na ni čekali. Harry chtěl něco říct, ale Hermiona ho zarazila.

„Promiň, Harry, ale jestli to není něco životně důležitého, tak bych už raději šla do Velké síně. Mám hlad a navíc nechci přijít pozdě na ten trest. Nerada bych měla o týden víc, než je nutné,“ řekla mu.

„Jasně, Hermi. Jen jsme se chtěli zeptat, co se stalo? Všimli jsme si, že nejsi zrovna ve své kůži.“
„Promiňte, jestli jsem vás vystrašila, ale opravdu jsem v pořádku. Půjdeme?“
Oba přikývli, prolezli otvorem a vydali se směrem k Velké síni.

Prvním místem, na které se Hermiona zadívala, když vešli, byl učitelský stůl. Všechna místa byla obsazená až na jedno, tím bylo místo profesora lektvarů. Posadili se a před nimi se objevila večeře. Hermiona sice říkala, že má hlad, ale nebyla to tak úplně pravda. Prostě jen nechtěla probírat to, co se stalo ráno. Byla zamyšlená a vůbec si nevšimla skřítky, která přistoupila k řediteli, proto také nezahlédla ustaraný výraz, který se mu objevil na tváři po vyslechnutí vzkazu. Brumbál se zvedl a odešel od večeře. Harry jej na rozdíl od Hermiony sledoval velmi pozorně.

„Viděli jste Brumbála? Odešel a tvářil se divně. V poslední době ve škole skoro není. Něco se děje a my opět nic nevíme,“ Harry se tvářil ustaraně, ale byl uražený, že mu po tom všem ředitel nedůvěřuje natolik, aby mu řekl o co se jedná.

„Jo, všiml jsem si toho. Jestli se něco stane, tak ti to určitě dřív nebo později řekne, Harry. Myslím, že se o Brumbála nemusíš bát, určitě to zvládne. Pokud se to týká Ty-víš-koho, tak nesmíš zapomínat, koho se jako jediného bojí,“ ozval se Ron.

Harrymu se ale vše zdálo podezřelé, proto se pustil s Ronem do zuřivé debaty. Ani jeden si nevšímal toho, že Hermiona je duchem úplně mimo. Přerušil je až Hermionin odchod.

„To už je tolik hodin?“ divili se. „Budeme ti držet palce. Zlom vaz a snaž se Snapea nevnímat. Víš přece jakej je?!“

„Jasně, díky kluci, ale už radši půjdu. Kdybych přišla pozdě, tak se uvidíme ráno u snídaně. Čau!“ pozdravila je. Už si nestačila všimnout jejich ustaraných pohledů.

Hermiona dorazila do sklepení. Postavila se ke dveřím Snapeova kabinetu, zjistila, že má ještě pět minut čas. Všimla si, že jsou dveře pootevřené a uslyšela hlasy. Jeden byl ustaraný a mírně káravý, poznala v něm ředitele Brumbála. Druhý identifikovala také lehce. Byl to ledový hlas profesora Snapea. To co ji překvapilo, bylo, že v jeho hlase zaslechla špatně skrývanou bolest. Pak začala vnímat slova.

„Severusi, překvapilo mě, když jsem slyšel, co se stalo. Proč jsi mi neřekl, že si vás dnes Voldemort k sobě povolal?“

„Neměl jsem čas něco vám říct. Zrovna jsem se chystal na večeři, když mě začalo pálit znamení a tak jsem se vzhledem k posledním událostem raději hned přenesl.“

„To je zvláštní, opravdu zvláštní. Nestává se častou, aby si vás svolával tak náhle. Kdo všechno tam byl? …Ne neodpovídej mi. Ze všeho nejdřív mi řekni, jestli jsi byl na ošetřovně.“

„Já...jsem v pořádku a klidně vám odpovím na vaše otázky hned. Tedy…“ Brumbál ho nenechal ani domluvit.

„Takže jsi nikde nebyl. Bože Severusi, proč musíš být tak tvrdohlavý? To vidím, že jsi v pořádku. Vůbec nejsi. Teď jdi za madam Pomf…“ Tentokrát to byl Brumbál, kdo byl přerušen.

„Ne, nebyl jsem na žádné ošetřovně. Jak říkám jsem v pořádku, vezmu si pak lektvar proti následkům kletby Cruciatus,“ v hlase se mu ozval naštvaný tón. Než mohl pokračovat, musel se obrnit proti návalu bolesti.

„Nebylo to žádné obvyklé setkání. Povolal jen mě a kromě nás dvou tam byla už jen Belatrix. Vypadá to, že mi pořád tak úplně nevěří a tak štve Pána proti mně. Nevím, co mu řekla, ale asi to stačilo, protože mě prověřoval déle než obvykle. Vlastně neuvedl konkrétní důvod, proč si mě zavolal, ale kdy někomu z nás něco vysvětloval. Vždy přikáže a my jdeme.“

Brumbál se na něj zkoumavě podíval zpoza svých brýlí a podotkl: „Ano, ano. V poslední době se chová ke všem nedůvěřivě. A vzhledem k tomu, že na tebe Belatrix upozorňuje, tak k tobě obzvlášť.“

„Jistě, Belatrix mě nikdy neměla v oblibě. To její chování o prázdnich. Pořád ale nejsem přesvědčený, jestli jsem to měl udělat. Vždyť ani nevím, s čím jsem souhlasil. A vzhledem k pravidlům neporušitelného slibu by to mohlo mít katastrofické následky.“

Brumbál se tvářil zamyšleně. Podíval se na muže před sebou a uvědomil si, že se drží jen silou vůle. Věděl, že je to velmi hrdý muž, a protože ho znal dlouho, tak věděl, že nikdy nedává najevo slabost. Byl nucen se to naučit již v dětství, kvůli svému otci.

Naposledy se na něj podíval a klidným hlasem pronesl: „Neřekl jsem ti to, ale asi tuším, co má mladý Malfoy udělat.“ Snape se na něj udiveně zadíval. „Řeknu ti to, až nastane ta pravá chvíle a já si svým podezření budu jistý.“

Snape chtěl ještě něco dodat, ale Brumbál mu k tomu nedal příležitost. Obrátil se k odchodu, ale ve dveřích se ještě otočil.

„Běž si odpočinout, Severusi. Potřebuješ to, ať říkáš co chceš. Dobrou noc.“

„Dobrou,“ ozvalo se v odpověď.

Hermiona byla po celý rozhovor jako v transu, ze kterého ji probudila až poslední slova. Rychle se vzpamatovala a ukryla se v nejbližším výklenku. Sledovala, jak se otvírají dveře a z nich vychází ředitel.

Zastavil se nedaleko jejího úkrytu a ona měla možnost zahlédnout jeho tvář. Snažila se nedýchat, nechtěla, aby věděl, že slyšela celý rozhovor. Brumbál se zaposlouchal, pak se mírně usmál a pokračoval v cestě.

Když zmizel za rohem, Hermiona pomalu vydechla a horečně přemýšlela, co by měla dělat. Vzhledem k okolnostem bylo celkem pochopitelné, že Snape na její trest zapomněl.

Ale co teď, pomyslela si. Už se chtěla obrátit a raději riskovat Snapeovu zlost, až si vzpomene na trest, který jí uložil. Udělala pár kroků, vtom z kabinetu uslyšela ránu a zaklení.

Nepřemýšlela nad tím, co děla a vběhla do profesorského kabinetu, kde viděla, jak se Snape pokouší zvednout. Zatím si jí nevšiml, tiše se k němu přiblížila…

Beta-read: Morrigan(http://beta-readers.wz.cz)